Covidové časy jsou možná za námi, možná ještě ne, ovšem zůstává faktem, že způsob, jakým se poslední dva roky podepsaly na světě těžkého kovu, je vskutku zásadní. Nebylo ale úplně všechno špatně - volný karanténní čas kupříkladu pomohl na svět pátému albu brněnských INNER FEAR „Cäzilia“, které jeho duchovní otec, úspěšný hráč na bicí, klávesy a také skladatel Martin „Marthus“ Škaroupka, jehož samozřejmě všichni už dlouhá léta známe (krom jiného) ze sestavy CRADLE OF FILTH, věnoval  sto let starým tragickým a záhadným událostem na bavorské lesní samotě. A že je to album neobyčejné, jak se můžete dočíst i v samostatné recenzi, bylo jistě na místě vyzpovídat také Marthuse samotného.   

Na začátek nám zkus, prosím, oprášit, kdože jsou vlastně INNER FEAR…

Kapelu jsem založil na jaře roku 1997 s kamarádem Khaablusem hlavně proto, že jsme byli šílení metaloví maniaci a chtěli hrát muziku podobnou kapelám CRADLE OF FILTH, DIMMU BORGIR a EMPEROR. V červenci toho stejného roku se k nám přidal kytarista Khopec, který se jako jediný člen kapely podílel na všech nahrávkách kapely a zůstal v sestavě až do dnešních dnů. Kapela byla nejvíc aktivní v letech 1997-2004, kdy jsme hráli docela dost koncertů a veškerou aktivitu vlastně utnul až můj odjezd do Anglie v září 2004. Po několika letech jsem znovu obnovil studiovou a koncertní činnost v roce 2012, kdy vyšlo album „First Born Fear“ a kapela fungovala v nové, mezinárodní sestavě. Nové album „Cäzilia“ vychází po deseti letech a kromě Khopce se na albu objevuje opět jiná sestava muzikantů.

Z původních členů jsi tedy zůstal už jen ty a Khopec… čím to?

Sestava kapely se během let několikrát obměnila a já s Khopcem jsme vlastně vždy tvořili takové její jádro. Já jsem vždycky psal veškerou muziku a Khopec měl zase na starosti další věci okolo kapely. V letech 1997-2002 jsme ale měli poměrně ustálenou sestavu, kterou doplňoval kromě dalších muzikantů právě Khaablus se svým zpěvem a velmi osobitými texty.

Jistě v tom sehrál roli i fakt, že nové studiové album „Cäzilia“ vychází deset let po tom předcházejícím…

To bych ani neřekl. Velkou roli v této prodlevě hraje spíš to, že obyčejně jsem hodně vytížený koncertováním s dalšími kapelami. No a mimo jiné tomu taky moc nepomohl fakt, že píšu muziku jak pro CRADLE OF FILTH, tak pro další kapely, a na INNER FEAR tím pádem zbývalo času míň. Až vynucená koncertní pauza kvůli pandemii covid-19 zapříčinila to, že jsem na delší dobu zůstal zavřený doma a měl čas album „Cäzilia“ dodělat. Jakmile jsem měl jasný koncept a dopsanou veškerou muziku, začal jsem dávat dohromady sestavu.

Nová sestava INNER FEAR čítá jména jako Chymus, Snovonne či dokonce slovutného Mikea Weada… jak se k takovým „hvězdným“ členům dá v Česku přijít?

I když nejsem moc velkým přítelem sociálních sítí a upřednostňuji osobní kontakt, tak přece jenom jsou tyhle internetové služby k něčemu dobré. Třeba, že můžete kdykoliv komukoliv napsat a zeptat se ho na případnou spolupráci (smích). Jako prvnímu jsem napsal Chymusovi, protože jsem s ním spolupracoval před pár lety na jednom albu kapely PAČESS a moc se mi líbil jeho hlasový projev. I když jsem měl připravený koncept a textovou osnovu v podobě pořadí a názvů skladeb, pořád jsem potřeboval někoho, kdo by dal dohromady opravdu silné texty. Tom se zhostil svého úkolu s velkým nadšením a výsledek mě doslova posadil na zadek! S Mikem jsem byl v kontaktu už delší dobu a vždy jsme spolu chtěli natočit nějakou muziku. Poslal jsem mu pár demo ukázek a hned druhý den mi volal a okamžitě souhlasil s tím, že nahraje všechny sóla a cokoliv dalšího bude potřeba. Strašně mě to potěšilo a nakoplo, protože zejména první dvě alba jeho kapely MEMENTO MORI naprosto zbožňuji a do dneška často poslouchám. Snovonne jsem sledoval už delší dobu, protože se mi líbil jednak její hlasový projev, a potom mě taky velmi oslovila její práce s tvorbou videa. Opět jsem tedy využil služeb internetových sociálních sítí a jednoho dne jsem Sno poslal zprávu s dotazem ke společné spolupráci. Po odeslání nezbytných ukázek demo verzí jsem s napětím čekal, jestli se jí bude materiál líbit a doufal, že bude souhlasit a přidá se ke kapele. K mé velké radosti souhlasila a mimochodem se mi ještě nikdy nestalo, že by mi někdo poslal během tak krátké doby zpět hotové demo nahrávky s vlastními nápady. Navíc profesionálně nahrané a bezchybně zazpívané. No a nakonec musím zmínit i Krustyho, jehož hru na basovou kytaru obdivuji už od poloviny 90. let a stejně tak dlouho jsme i kamarádi. V tomto případě sehrál hlavní roli starý dobrý telefon, Krusty nadšeně souhlasil a kapela byla kompletní.

Co bylo tím základním impulsem pro INNER FEAR právě v téhle sestavě, respektive dá-li se vůbec o něčem takovém jako „základním impulsu“ hovořit?

Základní impuls byl asi v mém odhodlání dát dohromady neobyčejnou sestavu muzikantů, kteří by se asi jen tak dohromady nikdy nedali. Pak už jsem šel pouze po vlastním instinktu, jelikož jsem měl jako výhradní skladatel hudby určitou představu, jaké muzikanty bych po svém boku chtěl mít.

Jak se do toho všeho, co jsme právě probrali, promítl covid – 19, je tedy asi už zbytečné se ptát...

Covid – 19 se do celého procesu tvorby alba „Cäzilia“ promítl zásadním způsobem, jak už jsem zmínil, protože kdyby nepřišla ona nucená koncertní pauza, zřejmě bych album dodělával ještě dnes. Obyčejně jsem totiž natolik vytížený koncertováním a skládáním pro jiné kapely, že mi na svou vlastní kapelu zbývá času nejméně. Nicméně tohle bych rád změnil a už teď se snažím věnovat víc času skládání hudby pro další album INNER FEAR.

Odkud se vzal ten nesmírně zajímavý koncept pro páté album INNER FEAR?

O tomto případu z Bavorska jsem se poprvé dočetl tuším okolo roku 2014 a od té doby mi pořád ležel v hlavě. Právě během covidové pauzy mě napadlo použít tento případ jako podklad k textům na další album INNER FEAR, ale zároveň jsem chtěl ten námět uchopit i trochu jinak. Jako otci od rodiny mi přišlo naprosto šílené, co se na usedlosti Hinterkaifeck stalo, a pořád mi vlastně přijde neuvěřitelné, že byl někdo schopný celou rodinu, včetně služebné, takto bestiálně vyvraždit. Jelikož moje dcera byla v době, kdy vznikal materiál na album, zhruba ve stejném věku jako Cäzilia, byl jsem z celého případu o to víc vnitřně rozrušen. Pokusil jsem se tedy celý příběh, viděný očima malé Cäzilie, zhudebnit a dát do hudby co nejvíc vlastních emocí.

A to nemluvím o tom, že se vám povedlo novou desku načasovat na stoleté výročí oněch smutných událostí a klip ke skladbě „The Farm“ zveřejnit přesně na den po sto létech…

Tak tohle byla další náhoda, u které jsme se všichni hodně zapotili, protože termín klepal nemilosrdně na dveře! Tuším, že to byl Tom a Sno, kteří zmínili, že by nebylo špatné vydat videoklip, jako takovou ochutnávku alba, právě na den onoho smutného výročí. Snovonne odvedla naprosto špičkovou práci a na natáčení videoklipu mám jenom samé nádherné vzpomínky.

Jistou roli také určitě sehrálo, že když tě člověk minimálně poslední dobou vidí na nějakých promo fotkách, vždy máš na sobě tričko s motivem KING DIAMOND, že? Jak moc máš tohoto dánského fenoména v oblibě a jak moc tě ovlivňoval a ovlivňuje?

Když jsem slavil šesté narozeniny, tak mě můj starší bratranec dal k narozeninám kazetu s albem „Fatal Portrait“ od KING DIAMOND, a to mi tenkrát úplně změnilo vnímání hudby. Byl jsem zvyklý na hard rock a kapely jako RUSH, YES, DEEP PURPLE nebo URIAH HEEP, které mi pouštěl taťka, nebo případně popové kapely jako DEPECHE MODE, ROXETTE nebo A-HA, které mi z rakouského rádia pouštěla zase mamka. A najednou jsem objevil něco, co mi absolutně učarovalo. Jak hudebně, tak vizuálně se jednalo o něco, co jsem jako dítě vůbec neznal a strašně mě to přitahovalo. Dnes už legendární intro k úvodní skladbě „The Candle“ jsem nemohl dostat dlouho z hlavy. Jak postupně vycházela další alba, úplně mě jeho tvorba pohltila. Dodnes nedám na prvních pět alb KING DIAMOND dopustit, protože mě v dětství, dá se říct, otevřela dveře do metalového světa. Každé z nich má jiný zvuk, jiný příběh a jinou atmosféru. Všechny nástroje a zpěvové linky jsou navíc bezchybně zazpívané a poctivě nahrané muzikanty ve studiu na analog. V dnešní, počítačem řízené době, už ne moc obvyklá věc. Dodnes si rád čtu historky například z nahrávání alba „Them“, kde museli King s producentem Robertem Falcaem při finálním mixu využít skoro všechny svoje prsty, aby mohli průběžně upravovat poměry jednotlivých zvukových stop. Za povšimnutí taky stojí fakt, že na desce „Abigail“ je nahraná pouze jedna stopa doprovodné kytary. A protože bylo potřeba na vokály víc nahrávacích stop, jednoduše pak už nebylo víc stop k dispozici! V dnešní době nevídaná a neuvěřitelná věc.

Vlastně by se totiž dalo říct, že celé pojetí alba „Cäzilia“, snad krom poněkud jiného hudebního přístupu, doslova dýchá diamondovským světem…

Určitě to nebyl záměr, ale pokud to tak na tebe působí, tak mě to těší. Díky.

Co říkáš, mimochodem, na koncertní reunion MERCYFUL FATE a už velmi zdlouhavé dění okolo nových alb právě MERCYFUL FATE a KING DIAMOND?

Celé to zpoždění se bylo zřejmě způsobeno Kingovými zdravotními problémy, které se naštěstí podařilo před pár lety vyřešit a King je v plné, i když prozatím pouze koncertní, síle zpět! Dle Kingových slov se nejedná o reunion, jelikož kapela navazuje tam, kde před delší dobou skončila. Koncert MERCYFUL FATE jsem viděl na festivalu Brutal Assault, kde jsme po nich vystupovali s CRADLE OF FILTH, a moc se mi líbil! Naprostá pecka, King v životní formě a kapela hrála jak o život!

Ale zpět k novému albu… jméno Cäzilia je zřejmě variantou české Cecílie, ale narazit na ně v reálu je nejspíš velká vzácnost, že? Měli jste hledání názvu pro nové album usnadněné tím, že se tak, jak už jsi zmínil, jedna z obětí zpracovaných událostí skutečně jmenovala?

Celý příběh jsme koncipovali tak, že je viděn právě očima malé Cecílie. O to hrůzostrašněji může právě celý případ působit, navíc ta chudinka údajně žila nejdéle ze všech obětí. Šílené! Nicméně bych tam možná hledal i nějaký hlubší podtext a skrytou zprávu k zamyšlení hlavně o tom, že by se takové věci prostě dít neměly. Celý případ je naprosto odsouzeníhodná věc a onen vrah se doufám do dnešní doby smaží v tom nejhorším pekle.

Byl někdo z vás na místě Hinterkaifecku samotného, třeba kvůli inspiraci? Pravda, dnes je tam již jen pomník, ale stejně se nedá vyloučit, že ono místo bude hodně působivé…

Prozatím nebyli, ale o případném výletu už jsme v kapele hovořili.

A tvůj soukromý tip na pachatele hinterkaifeckých vražd?

To bych si rád nechal pro sebe, stejně jako skupina asi patnácti studentů jedné německé policejní akademie, kteří v roce 2007 podnikli vyšetřování na vlastní pěst. Tito studenti použili tehdejší moderní vyšetřovací techniky a dopracovali se k jednomu konkrétnímu jménu, které ale vzhledem k žijícím pozůstalým odmítli prozradit.

Jsi autorem veškeré hudby na „Cäzilia“, jak vnímáš sám sebe jako autora – skladatele? Přece jen jsi především bubeník a v takovém případě to není moc obvyklé…

Už asi v deseti letech jsem založil s jedním kamarádem první kapelu, kde jsem hrál převážně na klávesy. Sice mám pořád někde na kazetě nějaké nahrávky, ale neodvažuji si je po těch třiceti letech pustit (smích)! Tím chci říct, že mi přišlo vždycky přirozené skládat hudbu. Navíc jsem se od malička nemotal jenom okolo bubnů, ale taky hlavně okolo klávesových nástrojů. No, a protože je taťka kytarista, tak jsem doma v ruce často držel i kytaru. Na rozdíl od kytary jsem se ale věnoval víc bicím a klavíru, což vedlo k tomu, že jsem napřed chodil do ZUŠ a později začal oba dva nástroje studovat na brněnské konzervatoři. Za zmínku stojí, že se na tehdejší ZUŠ bicí nevyučovaly, takže jsem kromě zmíněného klavíru chodil na hodiny zpěvu. Tím, že jsem trávil hodiny cvičením na nástroje a přehráváním skladeb od jiných autorů, mě vždycky lákalo složit něco vlastního. První metalové songy jsem ale vlastně složil až na první demo INNER FEAR z roku 1997. Mimo jiné mě taky vždycky bavilo objevovat nové zvuky, což obnáší právě hra na klávesové nástroje, kde spousta synťáků obsahuje nepřeberné množství zvukových bank. V dnešní době už samozřejmě nemusíte tahat několik těžkých kufrů s klávesami, ale máte možnost využití virtuálních instrumentů, což je ještě lákavější a představuje přísun dalšího obrovského množství nových zajímavých zvuků. No a například právě práce s novým zvukem mě dokáže inspirovat ke složení nějaké další skladby.

Zároveň jsi autorem i některé hudby pro CRADLE OF FILTH, nemýlím-li se, jejichž členem už jsi šestnáct let (a tedy více než polovinu jejich existence). Nehrozí, že „Cäzilia“ bude evokovat právě produkci suffolkské legendy?

V CRADLE OF FILTH se na procesu skládání hudby podílí víc muzikantů a hlavně má velké slovo i producent. Obyčejně, když přijdu s nějakou skladbou pro COF, tak mám hotové komplet demo a to včetně kytar. Právě kytarové party ale projdou další fází, kde si je v některých částech oba dva kytaristi upraví podle svých představ, případně přepracují jinak. V tom si myslím, že se zásadně liší výsledná podoba songů. Další rozdíl je v tom, že když dostanu riffy od jiných kytaristů, většinou přijdu na klávesy s něčím úplně jiným, než bych složil jen já sám. Takhle jsem vlastně složil klávesové party na všechny songy, které jsem dostal od spoluhráčů z COF na posledních čtyřech albech. Pokud by měl ale někdo čas a chuť porovnat, jak moc se liší přímo moje skladby napsané pro CRADLE OF FILTH právě od skladeb INNER FEAR, tak si může poslechnout například „Crawling King Chaos“ nebo „Unleash The Hellion“ z poslední desky „Existence Is Futile“, případně „Exquisite Torments Await“, „Achingly Beautiful“ a „Death And The Maiden“ z desky „Cryptoriana“ anebo „Right Wing Of The Garden Triptych“, „Blooding The Hounds Of Hell“, „King Of The Woods“ či „Misericord“ z alba „Hammer Of The Witches“.

Jakým způsobem vlastně takto tvoříš, můžeš ten proces a jeho okolnosti, jako zázemí, denní dobu, inspiraci a podobně, popsat?

Nejlépe se mi rozhodně tvoří doma, když nejsem na cestách. Pokud nejsem na turné a jedná se o všední den, tak obyčejně vstanu před šestou ráno, vyřeším pár emailů, vyprovodím děti do školy, jedu cvičit na bubny do zkušebny a zbytek dne většinou sedím za klávesami a počítačem, kde se věnuji skládání nové muziky. Samozřejmě mi víc vyhovuje, když mám delší volno, nemám žádné další povinnosti a můžu tak pracovat i v noci, což se děje obvykle o víkendech, když nehraji koncerty anebo v letních měsících, kdy mají děti prázdniny. Taky jsem si poslední dobou zvykl pracovat i na turné, kde využívám notebook, midi keyboard a externí zvukovou kartu, ale upřímně to není ideální a kolikrát úplně k ničemu. Co se týká inspirace, tak kromě již zmíněných zvukových bank u mě hodně záleží na prostředí, ve kterém se zrovna nacházím. Nedokážu si představit, že bych někdy něco složil například v letadle.
 
Je v plánu i živá prezentace alba „Cäzilia“, případně jeho křest?

Ano, už jsme se bavili i o případných koncertech, ale vše záleží na konkrétních termínech, protože každý je vytížený svými aktivitami. Není proto jednoduché skloubit naše volné termíny a domluvit nějaké koncerty. Všichni jsme ale z myšlenky případných koncertů nadšeni a rádi bychom předvedli „Cäzilii“ živě i na letních festivalech. Album by si určitě zasloužilo i působivé vizuální koncertní provedení, takže už proběhlo i několik nápadů, jak tohle všechno realizovat. Možným koncertním nabídkám se tedy určitě nebráníme, ale zatím je vše pouze ve hvězdách.

A jak to bude – v každém případě – s INNER FEAR vypadat dál?

Momentálně pracujeme na novém videoklipu, který má celý ve své režii opět Snovonne. Taky bychom rádi v aktuální sestavě natočili další studiové album, protože si rozumíme jak hudebně, tak i lidsky, což nebývá zase tak úplně běžná věc.